E.dobrodruzi
Jel jsem jednou vozem přes Visolaje, bylo to k večeru a najednou koukám, koukám, přes silnici leží velká černá ponorka, na první pohled nápadně atomová a s polskou poznávací značkou. Nejprve jsem tomu moc nerozuměl, ale po rozpravě s nukeárním kapitánem ponorky, bylo všechno mnohem jasnější. Nejspíše se to seběhlo asi takhle (kapitán byl Nizozemec, takže jsem jeho polštině moc nerozuměl): Cestou z České Třebové, kde naložili šest podezřelých z nukleární trestné činnosti s úkolem předat je v Novém Mestě nad Váhom komisi pro drobné nukleární delikty, trochu bloudili, ale v Luhačovicích jim dobře poradili, jenže, - v Považské Bystrici špatně, ale velice špatně odbočili, poněvadž ve Váhu se objevil nehlášený vír a tak trčí tady a lámou si nad lokální pálenkou hlavu, kterak o této šlamastyce co nejjemněji zpraviti Brusel. Utěšil jsem kapitána, že hovno zle a upaloval dál na Dolní-Horní Moštěnec. V pokročilém soumraku jsem cítil, že kapitán i já jsme takoví evropští dobrodruzi. Přimhouřil jsem uznale oči.
.
