Prázdniny
Inu,zachtělo se mi jednoho prázdninového odpoledne vyjít z domu ven. Jářku, od ledna jsem venku nebyl, tedy řekl jsem si, proč ne třeba zrovna dnes.
Po sedmi dnech jsem potkal sousedovic Samuela. Rozpředli jsme rozhovor, jemný jako hedvábí a plný nebezpečných zákrut a odboček, jako cesta z Prysku do Šenova. A tak jsem se mimo jiné dozvěděl, že Samuel má doma koťátko a že to je hovado a bezvěrec, zasluhující Boží trest. Bleskurychle jsem Samuelovi opáčil, že jeho sedmiletý pohled na stvoření tak nevinné jako nebe samo, je dozajista inspirován nějakým tím duchaplným animovaným seriálem, kterými se nejen v těchto časech obrazovky televizních přijímačů jenom hemží. Potom jsme se ještě chvilku bavili tím i oním a s přáním brzkého shledání jsme pro ten den své cesty rozpojili.
Náhoda tomu chtěla, jen co Samuel odběhl za ostatními chlapci na autobusovou zastávku strávit příjemně zbytek prázdnin, zašel jsem k sousedům, jeho rodičům, na kafe a hlavně omrknout to koťátko. Když mě vpustili, poručil jsem si kávu a nechal předvést kotě. Koťátko přivedli hned a - jářku, ať jsem koukal zespodu, zleva či z anfasu, ač jsem si ho pochoval i za ouška vykrákal, jevilo se mi to nebohé stvoření opravdu jako hovado a bezvěrec, zasluhujíc trest Boží.
Musím uznat, ač nerad, že ten pacholek Samuel má celkem bystrý úsudek. Ach ty děti. O prázdninách už ven nechodím.
.
